„Když něco rozjedete, tak nezbývá než do toho pořád šlapat.“

Od jiné naší inspirátorky, Jany Hradilkové, jsem slyšela pět ódy na ochotnické představení Čistička, politickou satiru ztvárněnou kočovnou sekcí svébytného ochotnického spolku Tyl z Poličky. Toto slavné a neustále vyprodané představení má na svědomí Petr Erbes, poličský dobrý kulturní duch. Právě s ním jsem měla o krásné květnové neděli sraz v poličském divadelním klubu v místním Tylově domě. Tento dům si postavili sami ochotníci před sto lety a divadelní klub v něm mají na svědomí opět ochotníci. Petr Erbes přijel na kole, v odpolední dobu prázdný klub nám otevřel, uvařil mi kafe a usadil k rozhovoru o jednom svérázném, ale plnokrevném přístupu k tomu, co si představujeme pod pojmem občanská aktivita. Z ochotníka se k mému překvapení vyklubal také učitel, vedoucí pionýrského tábora, bývalý zastupitel, kytarista, kočovník, předseda občanského sdružení, činorodec nevídaných rozměrů, přitom ovšem nesmírně skromný a úsporný vypravěč. Za Petra Erbese mluví spíše to, co dělá – dlouhodobě, neúnavně a s radostí umožnuje ostatním, aby jejich nápady a jejich tvořivost spatřily světlo světa. Kateřina Jonášová

Celý text