Jak v dnešní době vychovat děti v souladu s přírodou? Jak nezkazit jejich přirozenou kreativitu a fantazii? Jak vzdělávat děti a růst spolu s nimi? Tím se v posledních několika letech zabývá na první pohled křehká, ale na druhý pohled houževnatá a svá Michaela Formanová, spoluzakladatelka jedné z prvních lesních školek v ČR a producentka programu divadla Kampa. Michaela se právě přestěhovala z Prahy do Všenor, nádherné vesnice za Prahou, sžívá se s místním rytmem, přírodou, vlakem do Prahy. Má dvě tváře, jednu producentskou – jako bývalá filmová produkční se setkávala s největšími hvězdami mediálního světa, druhou indiánskou – to, jak působí její dům, jak přistupuje k dětem, je velmi svobodné, klidné, plynoucí. Žije v jemném naladění na své děti, je v ní zvláštní světlo, provází ji síla, kterou asi objevila v dětství, které prožívala v nemoci a o samotě. Velmi instinktivně, ale houževnatě staví rituály lesní školky, pomáhá ostatním takové školky a školy zakládat. Přitom je plně oddaná svému vlastnímu mateřství. Rozhovor s Michaelou probíhal nenuceně, přijala mě do svého domu, vyprovodila muže a syna, kteří jeli do Prahy k zubaři. Usadila mě ke kávě s rýžovým mlékem a na klín si posadila své „miminko“ - jeden a půlletou dceru Miu. Ta celý rozhovor doprovázela svou bezprostřední divokostí. Bylo nádherné pozorovat, jak se stupňoval její dětský nátlak, abych už jí maminku zase ponechala, aby ji měla jen pro sebe. Michaela vyvažovala potřeby rozhovoru a potřeby Mii, jak jen to bylo možné. K tématu rozhovoru tato kulisa skvěle sedla. Kateřina Jonášová